Knižní recenze - Uncanny X-Men: Dark Phoenix

Chris Claremont je podle mě legenda. To už mi ukázal díky Uncanny X-Men: Druhá Generace. Tohle ale už víte, pokud jste recenzi na Druhou Generaci četli. Každopádně, do rukou se mi od něj dostala další komiksová knížka, která měla na příběh X-Menů velký dopad. Je to jeden z těch nejdůležitějších příběhů z historie X-Menů a my se na něj v této recenzi podrobně podíváme.

Před začátkem recenze si mimochodem musíme říci jednu důležitou věc. Pokud chcete mít lepší zážitek ze čtení, rozhodně si přečtěte Uncanny X-Men: Druhá Generace. Ano, určitě vás s tím otravuji, to vím. Vysvětlím ale, proč. V Druhé Generaci se totiž stane jeden velmi důležitý moment, o kterém budu nyní mluvit v recenzi. Proto vám doporučuji si nejdříve přečíst Druhou Generaci a pak jít číst tuto recenzi. Určitě jsem vás zdržel dost, proto se teď vrhneme k samotné recenzi.

Příběh:

Příběh částečně díky jednomu momentu navazuje na Uncanny X-Men: Druhá Generace a na několik předešlých událostí (které jsou vám na začátku této knížky řečeny). Z Jean Grey se při návratu z vesmírné lodi s ostatními X-Meny stane Phoenix. Získá větší sílu a je mocnější než před tím. O několik měsíců později se poté X-Meni utkali s Magnetem, který se vrátil, na Antarktidě. Jen tak mimochodem, na konci Druhé Generace už byl malý náznak toho, že návrat Magneta a souboj s ním bude. Zpočátku to vypadalo, že většina skupiny střet nepřežila poté, co Magneto své vlastní sídlo na Antarktidě zničil. Zdálo se, že jen Jean a Beast přežili. Kvůli tomu Professor X opouští kvůli takové ztrátě Zemi a utíká do náruče princezny Shi'Arů, Lilandry. Tou dobou Jean Grey cestuje po Evropě a má vidiny o tom, že je dáma z devatenáctého století. Tyhle vize jí způsobuje člen Hellfire Clubu jménem Jason Wyngarde. Až doteď se ukázalo, že X-Meni jsou naživu a tým se opět setkal s Phoenix ve výzkumném centru profesorky Moiry McTaggertové na ostrově Muir ve Skotsku. Poté ale X-Meni bojovali proti mutantovi jménem Proteus. Po souboji se X-Meni rozhodnout vrátit na původní místo do Ameriky.

A pak se dostáváme k příběhu samotné knihy. Ve zkratce pak jde v příběhu o to, že se X-Meni setkají s Hellfire Clubem a budou proti němu bojovat. Pak se tam stanou ještě další věci, ale už nechci moc prozrazovat příběh, protože vás můžu například díky tomu ochudit o zážitek.

Postavy:

Charaktery tohoto příběhu byly napsány celkově dobře. Nejdříve se zastavíme u Jean Grey, o které je v podstatě celý příběh. Jako postava se v tomto příběhu povedla. Její vztah s Cyclopse fungoval (i když on funguje v každém příběhu) a její schopnosti zde byly ukázány zajímavě. Šlo vidět, že jsou zde rozvinuty její schopnosti a i X-Meni si většinou říkají, že se začíná měnit. Na konci je její postava nejvíce zajímavá kvůli jedné události, o které nebudu říkat. Určitě si ale už z názvu představíte, co se s ní stane. A tu událost s Jean opravdu neviděli jen X-Meni, ale i někteří známí hrdinové komiksového světa. Navíc, líbily se mi ty její vize, ve kterých se objevovala jako dáma z jiného století. Ty byly zajímavě udělané. Celkově Jean jako postava super. Dále je zde Cyclops, který mi zde přišel takový normální. Spíše mě zde přišlo, že jeho charakter byl zde slabší jak ostatní a spíše fungoval víc dialogově. Dialogově ale celkem fungoval, což bylo jen dobře. Colossus zde byl podle mě využit dosti dobře v akčních sekvencích a i v rozhovorech fungoval díky využívání ruských výrazů. Nebylo zde ale něco jako vztah se Storm (který byl v Druhé Generaci). Jen tak pro zajímavost, v jednom z panelů ho uvidíte pouze v trenkách, tudíž fanoušci (a fanynky) nasvalených chlapů budou nadšení, protože většina z vás ví proč.

Poté tu uvidíte Nightcrawlera, který se jako postava hodně povedl. V podstatě čekejte tu stejnou postavu jako v Druhé Generaci. Hláškovací panák, který má dobré akční scény a skvělé hlášky, které v sobě kombinují i němčinu. Ano, i superhrdinský komiks je částečně pomůcka pro školní potřeby. Jak zajímavé. Pak je zde Storm, která je pořád stejná jako v minulých komiksech. Zde mi ale přijde, že je spíše lepší po stránce akce než dialogů. A teď je na řadě Wolverine. Asi nejlepší postava celého komiksu. Co je velké plus, tak je to, že je zde více drsnější jak v předchozích komiksech. Už konečně využívá drápy na ostatních normálních lidech a ne jen na Sentinelech (svými drápy probodne jednoho člověka v tomto komiksu)  a dokonce ho zde uvidíme při jednom dosti cool panelu, o kterém vám řeknu později. Hlášky má opět super a zajímavá byla hláška ohledně toho, že od doby, co přišel k X-Menům, změkl. Doufám, že víte, jak to myslím. S jeho dialogem podle mě souhlasím na několik procent. Wolverine ale prostě nejlepší postava komiksu. Je zajímavé, že zrovna Wolverine většinou patří k těm, kteří se řadí mezi ty nejlepší charaktery komiksu. A jen tak mimochodem, u Colossuse jsem říkal, že ho zde uvidíte v trenkách. No a Wolverina zde uvidíte taky v trenkách, ale i při jednom sprchovém obrázku nahého. Ale ta dolní zadní část je zastíněna a přední část jeho těla nejde vidět. Bohužel ano, nemůžeme uvidět Wolverinovu přední část, kterou chceme všichni vidět. O tom tu už ale nebudu mluvit, protože je to spíše nevhodné. Pak zde máme ještě několik dalších postav, které zde fungují spíše jako doplnění k příběhu samotnému.

Posuňme se k záporákovi. Hlavným záporným týmem je Hellfire Club, který byl zde předveden skvěle. Pokud víte z recenze na X-Men: Schizma, tak si z paměti vzpomínám, že jsem tam o Hellfire Clubu psal. A psal jsem tam, že to je celkem dobrý zločinecký tým. Hellfire Club mě ale v tomto příběhu dostal, protože byl napsán úžasně a všichni jeho členové měli celkem originální schopnosti. A pak zde máme jednoho záporáka, o kterém nechci prozrazovat. Přece jenom, prozradil bych děj a to nechci. Ten záporák se objeví až na konci. Nebýt Hellfire Clubu, tak by vlastně ani nevznikl. Samotná záporná postava jako taková se mi líbila a líbilo se mi využití této postavy.

Kresba:

Styl kresby je stejný jako u klasického retra. Zde mi ale přišlo, že komiks zde má o hodně líp zvýrazněné temné panely než normální staré dílo s bublinami a obrázky. Tohle přidává ještě víc komiksu na kráse.

Nejlepší Část Knížky:

Rozhodně nejlepší část jsou poslední tři sešity, kde X-Meni budou bojovat se záporákem, o kterém se nemůžu zmínit. Ta bitva samotná se mi neskutečně líbila a celá poslední část komiksu byla super. Dokonce i konec, který (pro mě tedy) byl zajímavý. A další dokonalá část byla panel s Wolverinem, kdy vylézá z vody a vystrkuje svoje drápy i se svým drsným obličejem na nás čtenáře. Tohle byl úžasný panel, který měl grády díky zvýraznění temných míst.

Shrnutí:

Uncanny X-Men: Dark Phoenix je legendární příběh, který byste si měli přečíst. Souhlasím ale s názorem, že tento komiks není ideální pro každého. Už z toho důvodu, že ve starých komiksech se hodně vysvětluje, co se v danou chvíli na obrazu děje. Mě to ale moc nevadilo. Postavy byly dobře nakresleny a výborně napsané. Záporáci byli super. Ať už šlo o Hellfire Club nebo o záporáka, o kterém nechci mluvit, tak pořád byly záporné postavy prostě dokonalé. Hodně panelů bylo podle mě nakresleno skvěle už díky tomu, že tam byla zdůrazněna temná místa. Nevím, co bych tomu komiksu vytkl. Asi jenom to, že se zde hodně vysvětluje, co se děje na obrázcích. Jak už jsem ale říkal, tohle mi nevadilo. Možná tedy některé postavy mohly být trochu výraznější.

Každopádně, teď mé hodnocení tohoto komiksu.
Claremont opět ukázal, že je hvězda v psaní komiksů.

Proto tomuto komiksu dávám 4,5/5.